Débora ze São Paula se do České republiky těšila. Přilétala již na třetí návštěvu, a byť všechny byly pracovní, vždy se podařilo vyšetřit alespoň pár chvil pro procházky a nákupy v pohádkově magické Praze.

V příletové hale ruzyňského letiště zaslechla portugalštinu. Do Česka dorazily stejným spojem ještě další dva brazilské páry. Za pět vteřin byste ve skupince Brazilců nerozeznali, kdo se zná pět vteřin a kdo pět let. Débora v družném hovoru s krajany zapomněla na mé instrukce o taxíku a společně vpluli do autobusu linky 119. Na stanici Nádraží Veleslavín vystoupila naše hrdinka se svými novými přáteli, ale bez béžového batůžku značky Samsonite. Když si na něj vzpomněla, byl už autobus dávno v nenávratnu. Postupně se jí v sychravém českém podzimu pěkně oteplilo, jak si vybavovala obsah ztraceného zavazadla – mobil, notebook, pas…

Celý víkend poznávala Débora Prahu JINAK. Jela znovu na letiště, sepisovala protokol s českou policií, volala lámanou angličtinou na dopravní podnik. Po batohu se slehla zem.

Dva dny nato jsem ji vezl na brazilské velvyslanectví zařizovat náhradní pas, aby vůbec mohla opustit českou půdu. A zde jsme dostali informaci, která Déboru posadila na lavici.

„Skočte si na kafíčko, Váš batoh je právě na cestě sem. Tak do hodiny tady bude.“

Někdo ho prý odevzdal na Ztráty a nálezy (Achados e perdidos). Tam podle pasu poznali, že majitel je brazilské národnosti, a tak vyrozuměli ambasádu a automaticky tam nalezený předmět odeslali.

Débora se posadila na zadek podruhé, když se jí batoh dostal do ruky – NETKNUTÝ. Bylo v něm do posledního puntíku vše. Potřebovala radostí někoho obejmout a nejblíž jsem stál já. Strašně moc chtěla poděkovat poctivému nálezci, jeho jméno nám však zůstalo skryto, s batohem dorazil pouze stručný záznam o nálezu bez podrobností. Posílám tedy její poděkování tímto do éteru, třeba si najde cestu ke svému adresátovi obdobně neuvěřitelně, jak se vrátil šťastné majitelce její ztracený béžový Samsonite.

Mohu vám říct, že kredit České republiky v očích jedné Brazilky, její rodiny a přátel, se kterými nasdílela svůj zážitek, vystoupal do nebeských výšin. Máme být na co hrdí!

Happy end