Acreditar

BŮH EXISTUJE, JÁ VĚŘÍM! Zatímco v EU platí velmi striktní pravidla, co lze a nelze uvést na obalu potravin (a okolí EAN kódu je citlivé i kvůli čtečkám), brazilský výrobce se nerozpakuje uvést i to, co je pro něj samotného ta nejdůležitější informace.

BŮH EXISTUJE, JÁ VĚŘÍM! Zatímco v EU platí velmi striktní pravidla, co lze a nelze uvést na obalu potravin (a okolí EAN kódu je zvlášť citlivé i kvůli čtečkám), brazilský výrobce se nerozpakuje deklarovat to, co je pro něj samotného ta vůbec nejdůležitější informace.

Snad jsem už někdy zmiňoval, že jsem se nejprve učil španělsky a až pak se pustil do portugalštiny. Tím okamžikem jsem se odsoudil k doživotnímu vymezování hranic v mé hlavě mezi oběma jazyky, někdy zdánlivě blízkými, jindy zrádně odlišnými. Jedním z prvních portugalských slov, na která jsem narazil a jejichž význam jsem nechápal (protože španělština zrovna moc neporadila), bylo ACREDITAR [a-kre-dži-tar].

Jakože „připsat kredity“ (význam jsem vyvozoval na základě vzpomínek na studia na VŠE)? Nebo snad „platit kreditní kartou“ (to by k Brazilcům docela sedělo:-)?

Ne, toto slovo nese zásadní význam – VĚŘIT. A v běžné řeči se s ním potkáte ve dvou nejčastějších podobách:

ACREDITO [a-kre-dží-tu] Věřím. A to je důležité. Brazilci věří dost a dost různorodým věcem. A nejedná se jen o víru v náboženském významu. Oni hodně často zmiňují, jak věří své zemi, svému týmu, svým snům…

NÃO ACREDITO!!! Nevěřím! Použijete zpravidla v odlehčenějším kontextu než v prvním případě. Většinou tehdy, když vám brazilský kamarád vypráví nějakou historku a vy chcete vyjádřit, jako že to je fakt fantastické, neuvěřitelné (v duchu brazilské potřeby empatického sdílení emocí, jak zmiňovali též v příspěvku u parabens).