Praia

Praia„Není to můj šálek kávy“ – v češtině zažité rčení, které mimoděk odhaluje, jak blízko své duši chovají mnozí Češi černý nápoj. A víte, že obyvatelé Brazílie, největšího kávového producenta na světě, země, kde se denně spotřebuje více než 3.000 tun kafe, a dokonce i snídaně se řekne „ranní káva“ (café de manhã), podobné úsloví neznají? V naprosto stejném významu použijí jiné:

Não é minha praia [não é míňa práia]. Není to má PLÁŽ.

Jestli chcete slyšet dva Brazilce hodiny se hádat, zeptejte se jich, jaká je nejhezčí pláž v Brazílii. Neshodnou se, a to jejich výběr je ve skutečnosti omezený – Brazilec totiž považuje za pláž jen takový úsek pobřeží, kde jsou slunečníky a lehátka, vyskytují se plážoví prodavači, a který je obdařen bary a sprchami. Takže v zemi zbývají stovky kilometrů dalších nádherných pláží pé afunda na areia, chodidlo se zaboří do jemného písečku, kde nenarazíte na živáčka.

Proč vám vykládám o rozpáleném písku zrovna na sklonku roku? Pro Brazilce je typické slavit silvestra přímo na pláži! I zde jsou první minuty nového roku přehlušené burácením ohňostrojů, ale koukáte na ně v plávkách a kotníky vám ošplíchává moře.

U nás jíme na nový rok čočku s uzeným, dáváme si předsevzetí a „jak na nový rok, tak po celý rok“. Brazilci se houfně vrhají do moře pular as sete ondas, přeskočit sedm vln. Mezi sebou se neshodnou, co že to má přesně zajistit, ale bude to něco příznivého, když to dělá tolik lidí. Zároveň jsou oblečeni v bílém, což přináší mír a duchovní očištění (v kombinaci s červeným spodním prádlem budete mít i dostatek vášně). Když pátráte hlouběji, zjistíte, že zmíněné tradice vychází z uctívání bohů orixás, a jsou tedy jedním z dědictví afrických kořenů brazilského lidu (od otroků masově dovážených na brazilské plantáže).