Když studentka španělštiny pekla podle brazilského receptu, přidala do těsta – v nejlepší víře – také lžíci mléka. V instrukcích stálo: xícara de leite [šíkara dži léiči], čemuž ve španělštině nejlogičtěji odpovídá cuchara de leche [kučára de léče], tedy mléka tak akorát na lžičku. Jenže chyba.
Xícara je v brazilské portugalštině hrníček, šálek. V úplně nejčastějším, ze samé podstaty brazilském slovním spojení tedy xícara de café, šálek kávy. (Pro úplnost dodejme, že každý správný šálek má svůj podšálek, a ten se řekne pires [píris].) Celý příspěvek
Šachy působí černobíle, jejich historie je však pěkně barevná. Zavede nás nejprve do Indie, ke hře zvané čaturanga („čtyři vojenské divize“). Hráli ji 4 hráči (dva a dva proti sobě) a měli k dispozici figurky pěšáka, slona, koně, lodě a rádži – krále. (Jogínům možná hned naběhne sousloví „čaturanga dandasana“, oblíbená pozice z jiné slavné indické exportní komodity – jógy, při které se cvičenec s tělem ve tvaru prkna opírá o všechny čtyři končetiny. Česky se tomu říká klik :-) Z indického subkontinentu se hra dostala do Persie jako chatrang, Arabové ji převzali coby schatranj a pod názvem axatraz ji hráli na Pyrenejském polostrově. Odtud dnešní španělský název ajedrez [achedrés] a konečně i portugalský XADREZ [šadrés].