Když studentka španělštiny pekla podle brazilského receptu, přidala do těsta – v nejlepší víře – také lžíci mléka. V instrukcích stálo: xícara de leite [šíkara dži léiči], čemuž ve španělštině nejlogičtěji odpovídá cuchara de leche [kučára de léče], tedy mléka tak akorát na lžičku. Jenže chyba.

Xícara je v brazilské portugalštině hrníček, šálek. V úplně nejčastějším, ze samé podstaty brazilském slovním spojení tedy xícara de café, šálek kávy. (Pro úplnost dodejme, že každý správný šálek má svůj podšálek, a ten se řekne pires [píris].)

Je jasné, že k šálku kávy lidé snadno naváží emoční vztah, tím spíše Brazilci. A ti to dají najevo zvukomalebnou zdrobnělinou: xicrinha [šikríňa] nebo xicarazinha [šikarazíňa].

A odkud se toto zvláštní slovo v portugalštině vzalo? Lingvisté se shodují, že jeho původ je v indiánském jazyce nahuatl z oblasti Mexika. Tam se dnes ve španělštině používá pro hrnek slovo taza, ale v některých kontextech také jícara, zejména pokud obsahuje tekutou čokoládu. Takže se kruh uzavřel a jsme zase u španělštiny.

A můžete jít vesele péct :-)