Lončatník v celé své kráse

Poprvé jsem na ten strom náhodou narazil (skoro doslova) v poklidné čtvrti Ria de Janeiro zvané Urca cestou na Cukrovou homoli. A chvíli jsem si pak myslel, že se mi to jen zdálo. Vypadal jak porostlý neskutečným množstvím orchidejí – přímo z kmene se vylupovaly obrovské růžovo-červené květy. Prst bych se do nich bál strčit, že ten tajemný prastrom odněkud ze Středozemě udělá chramst a ještě se olízne rudým jazykem.

Při své poslední návštěvě Ria jsem po velikánovi zapátral znovu, tentokrát na místě z nejpovolanějších – přímo v místní Botanické zahradě Jardim Botânico. Klid této koloniální oázy prudce kontrastoval s napětím nad nedalekou Lagunou Rodrigo de Freitas, kde zrovna v ten čas vrcholily olympijské závody ve veslování. Byl srpen, v Riu tedy ještě nezačalo jaro, a tak mi strom tentokrát nepředvedl neskutečné květy, zato však své neméně působivé plody. Vypadal jak veliký vánoční stromek, na který kdosi navěsil obří čokoládové koule a trochu neznal míru.

Lidově se mu říká abricó de macaco [abrikó dži makáku]. To v překladu znamená „opičí meruňka“ (třebaže pro meruňku, v Brazílii jinak dost EXOTICKÝ plod, se používá běžněji ještě jiné označení – damasco). Vědecky se nazývá couroupita guianensis, což nám jasně odkazuje na jeho domovinu v hlubinách amazonského pralesa. Má i české jméno, lončatník guayanský, po světě je však nejvíce znám jako „strom dělových koulí“, árvore bola de canhão.

A to je také trefné označení! Každý jeden plod tvaru koule může vážit 3 až 4 kg, má velikost míče na sálový fotbal (příležitost ke srovnání čehokoli s fotbalem si brazilští průvodci nikdy nenechají utéct) a dokáže hravě rozbít sklo zaparkovaného auta. Možná by si poradila i s lidskou lebkou, takže až příště vyrazíte na procházku do pralesa, raději v ochranné přilbě :-)