„Není to můj šálek kávy“ – v češtině zažité rčení, které mimoděk odhaluje, jak blízký vztah mají mnozí Češi k černému povzbudivému nápoji. A víte, že obyvatelé Brazílie, největšího kávového producenta na světě, země, kde se denně spotřebuje více než 3.000 tun kafe, a dokonce i snídaně se řekne „ranní káva“ (café de manhã), podobné úsloví neznají? V naprosto stejném významu použijí jiné:
Não é minha praia [não é míňa práia]. Není to má PLÁŽ. Celý příspěvek
Tukan v brazilské Batayporã
Návštěvy z České republiky jezdí do Bataypory, brazilského městečka s českými kořeny, již řadu let (mimo jiné i díky dobrovolnickým projektům zvaným workcampy, které zde pravidelně organizuje INEX-SDA ve spolupráci s místním Centro de Memória Jindřich Trachta). Češi zde poznají milé a pohostinné krajany, zažijí jedinečnou symbiózu české a brazilské kultury zabalenou do hávu subtropické přírody a mohou si odpočinout od hektiky a ruchu jihoamerických velkoměst.
Zdejší obyvatelé, z nichž mnozí za svůj život necestovali dál než za hranice státu Mato Grosso do Sul, se také díky českým návštěvám už o nás leccos dozvěděli. Že vypijeme hodně piva, že rádi chodíme pěšky po turistických značkách (které zde vyznačili dobrovolníci z Klubu českých turistů), že prý jsme schopní přežít v zimě i při teplotách pod nulou(!). A taky, že jsme ujetý na tukany. Celý příspěvek
Onça pintada v celé své kráse (nejsem tentokrát autorem fotky, ta je stažená ze stránky, kde se můžete v portugalštině dozvědět další podrobnosti ze života jaguárů)
Z bajek, které jsme četli ve škole, si pamatujeme, že králem všech zvířat je lev (leaõ). O tom není pochyb. Aby však mohl opanovat svět ze svého afrického sídla, musil pro každý kontinent jmenovat místokrále. A pro Latinskou Ameriku je jím pan JAGUÁR, brazilsky onça pintada [ónsa pintáda].
Tato šelma s typicky skvrnitým zbarvením (byť se vzácně objevuje i v černém nebo albínovém provedení) obývala původně rozsáhlé území od jihu USA až po sever Argentiny. Dnes se však přes 50% volně žijících jedinců vyskytuje na území jediné země – Brazílie, a to hlavně v Amazonii a oblasti Pantanalu. Jedná se o chráněný druh, jehož budoucnost je ohrožena ubýváním pralesů. Spatřit ho v přírodě je velmi vzácné… a, upřímně, ne každý by o to stál (je proslulý mimo jiné tím, že má mezi šelmami nejsilnější stisk čelistí – kořist zpravidla zabíjí tak, že prokousne lebku přímo do mozku). Celý příspěvek
Paulova kávová školka
„Tento den se začíná naplňovat sen, který mám po celých třicet čtyři let, co pěstuji kávu,“ vítá nás dojatě farmář Paulo na autobusovém nádraží v brazilském městě Franca, centru kávové oblasti Alta Mogiana. Ač rozlámaní po pětihodinovém přesunu ze São Paula a předchozím letu z Evropy, snažíme se vydolovat poslední zbytky našich dnešních sil, abychom dodali přítomné chvíli požadovanou důstojnost a odpovídali dostatečně emotivními slovy, jak je v Brazílii zvykem. Paulo nás po jednom vřele objímá a pokračuje: „Dnes se rodí dlouhodobé partnerství, které zahrne naše rodiny a děti,“ a postrkuje dopředu svého poněkud stydlivého syna Paulinha. „Příští dny nebude chodit do školy, bude s námi objíždět plantáže. Protože kávový business se nedělá na roky či pětiletky, ale na generace – je důležité, abyste viděli, že mám následovníka!“ Radost ze setkání sdílíme, zachováváme ovšem i určitou rezervovanost. Zatím nemáme jistotu, zda bude zdejší káva skutečně natolik zajímavá, aby se vyplatilo začít ji dovážet do Evropy. Paulo nemá po této stránce žádné pochybnosti: „Budete víc než překvapeni.“ Celý příspěvek
Lončatník v celé své kráse
Poprvé jsem na ten strom náhodou narazil (skoro doslova) v poklidné čtvrti Ria de Janeiro zvané Urca cestou na Cukrovou homoli. A chvíli jsem si pak myslel, že se mi to jen zdálo. Vypadal jak porostlý neskutečným množstvím orchidejí – přímo z kmene se vylupovaly obrovské růžovo-červené květy. Prst bych se do nich bál strčit, že ten tajemný prastrom odněkud ze Středozemě udělá chramst a ještě se olízne rudým jazykem. Celý příspěvek
Kandidáti v brazilských volbách také tisknou své reprezentativní volební vizitky.
Asi jste si taky všimli z billboardů, na podzim nás zase čekají eleições [eleisões], volby. V Brazílii se bude volit na jaře. Obojí bude v říjnu.
Dle brazilského volebního zákona má každý kandidát na starostu /prefeito/ a obecního zastupitele /vereador/ nárok na spot zdarma, který povinně vysílají brazilské televizní kanály a rádia v ucelených blocích (propaganda eleitoral gratuita).
Přijdou vám volební hesla a argumenty českých kandidátů poněkud fádní, obehrané a slaboduché? Tak posuďte adepty na tomto VIDEU. (A ne, opravdu to není parodie.) Celý příspěvek
BŮH EXISTUJE, JÁ VĚŘÍM! Zatímco v EU platí velmi striktní pravidla, co lze a nelze uvést na obalu potravin (a okolí EAN kódu je zvlášť citlivé i kvůli čtečkám), brazilský výrobce se nerozpakuje deklarovat to, co je pro něj samotného ta vůbec nejdůležitější informace.
Snad jsem už někdy zmiňoval, že jsem se nejprve učil španělsky a až pak se pustil do portugalštiny. Tím okamžikem jsem se odsoudil k doživotnímu vymezování hranic v mé hlavě mezi oběma jazyky, někdy zdánlivě blízkými, jindy zrádně odlišnými. Jedním z prvních portugalských slov, na která jsem narazil a jejichž význam jsem nechápal (protože španělština zrovna moc neporadila), bylo ACREDITAR [a-kre-dži-tar].
Jakože „připsat kredity“ (význam jsem vyvozoval na základě vzpomínek na studia na VŠE)? Nebo snad „platit kreditní kartou“ (to by k Brazilcům docela sedělo:-)? Celý příspěvek
Na Zdraví! Saúde!
Plukovník brazilské letecké armády Aeronáutica ve výslužbě, coronel Donoval, dorazil do ČR jako odborný konzultant při projednávání obchodního kontraktu. (Málem ovšem nedorazil, protože moc nechybělo, aby mu v São Paulu uletělo letadlo. Holt na své pozici byl v minulosti asi zvyklý, že se vždy odlétalo až na jeho povel. To u Lufthansy nějak nefungovalo.)
Jednání probíhá v sídle firmy na Zlínsku a účastní se ho celkem devět osob, z toho šest Čechů. Společnost sedí kolem stolu v zasedací místnosti. Generální ředitel povstává, pronáší přivítání, mezitím blonďatá asistentka přináší na tácku panáky.
„Co to je?“ naklání se plukovník ke svému sousedovi Edsonovi, Brazilci s českými kořeny, jenž dobře zná českou i brazilskou realitu.
„To je slivovice – místní PINGA [pinga],“ zní odpověď. Pinga je brazilské souhrnné slovo pro pálenku.
„Já nebudu,“ kroutí se plukovník.
„To musíš, to je tady pro ně jako u nás kafe.“ Celý příspěvek
Kdy jste naposled plakali? Kdy jste si naposledy DOVOLILI plakat? (A komu jste o tom řekli?)
Ženy se možná zamyslí, muži povytáhnou obočí. V naší kultuře se slzy zkrátka nenosí. Pohledem z Brazílie jsme zemí tvrdých lidí. Jsme tvrdí mezi sebou a jsme tvrdí i sami k sobě. Celý příspěvek
Rio se rozkládá na přírodně úchvatném a naprosto jedinečném místě, mezi tisíci kopečky a horami posázenými přímo na břehu moře. Vjezd do guanabarské zátoky považovali portugalští mořeplavci za ústí řeky, a protože k ní poprvé dorazili zrovna 1. ledna (1502), nazvali místo (a pozdější město) Lednovou Řekou, Rio de Janeiro.
JEITO [žéjtu] je ultramegasuperbrazilské slovo. Odpovídá nám na otázku „JAK, JAKÝM ZPŮSOBEM?“
„Infelizmente, isso daqui, do JEITO que está, não tem JEITO!“ rozčiluje se jeden z uvědomělejších obyvatel Ria nad (i v našich médiích hodně zmiňovaným) znečištěním zátoky Guanabara, lhostejností masy svých spoluobčanů a neschopností politiků situaci nějak systémově zlepšit (přes řadu předolympijských i jiných slibů). A je jasné, že mu jde o nalezení jeito, způsobu, jak problém vyřešit, protože tak, jak se věci mají teď /do jeito que está/, to prostě není možný /não tem jeito/ (nijak akceptovat/omluvit).
Zatím o pár kilometrů dál se cizinec vrací zkroušeně do svého bytu, když se na úřadě dozvěděl zamítavou odpověď na žádost o prodloužení pobytu: de jeito nenhum. V žádném případě. Celý příspěvek
